Albert Uderzo, kresby, scénáře

Albert Aleandro Uderzo se narodil 25. dubna 1927 (některé zdroje uvádí o den dřív) v malém městečku (v osmdesátých letech se přehoupli přes pět tisíc obyvatel, tak je snad pojem "městečko" správně ;) Fismes na severovýchodě Francie (region Champagne-Ardenne). Rodiče, Silvio a Iria, byli imigranti z Itálie - "Uderzo" je dříve používaný název města (19 tisíc obyvatel) Oderzo v severní části Itálie, odkud pocházeli jejich předci. Rodina (Albert měl dva bratry) se v roce 1929 přestěhovala do Clichy-sous-Bois, městečka - či spíše předměstí - ležícího cca 15 km na východ od Paříže. V roce 1938 se pak definitivně stěhují do Paříže, na Rue de Montreuil. To už má celá rodina 4 roky francouzské občanství.

Malý Albert se jakožto kreslíř výrazně projevoval již v mateřské školce, byl přirozený talent... pod vlivem Disneyovské produkce - zamiloval si Mickey Mause vycházejícího v časopise Petit Parisien, Malý Pařížan - zavrhuje své první vysněné povolání - klauna - a kreslí... Od desíti let začal používat jeden ze svých typických atributů - velké nosy. Ve třinácti letech dostává základní kreslířské vzdělání na Société Parisienne d'édition. Jeho první kresby, parodii La Fontainovy bajky Havran a Liška zveřejňuje v roce 1940 časopis Junior.

Za druhé světové války, v roce 1941, odjel do Bretaně, kde pomáhal do roku 1943 na statku. Pak se vrátil do Paříže, kde musel pomáhat otci zpracovávat dřevo (některé zdroje zůstávají u této formulace, jiné říkají že výraběl nábytek a další dokonce že loutny - tož si vyberte). Bretaň mu každopádně učarovala, takže když po letech potřebovali s Gosinnym někam situovat Asterixova dobrodružství, prosadil právě tuto oblast, jak vzpomínal například v březnu 2001 pro Bretagne Magazine: Bretaň, to bylo zjevení za té hrozné Okupace. V Paříži se žilo špatně a nebylo co jíst. Bylo mi čtrnáct a měl jsem stále hlad. Můj bratr (Bruno, Albert mu věnoval 33. díl Asterixe, pozn. Otvírák) měl být nuceně nasazen v Německu, ale nenastoupil, místo toho odjel do Bretaně. Přemluvil mně abych za ním přijel, hlavně tím že tam byly brambory. Žili jsme v Côtes-d'Armor, takže Asterix skončil jako Armorikán.
Pokud vás tedy zajímá kde konkrétně Asterixova víska leží, poptejte se, až budete v Armorice, lidé v přístavu Erquy, jistě vám to rádi ukážou ;-)

Po skončení války, v roce 1945, začíná kreslit komiksy... spojujícím prvkem jeho tvorby z tohoto období jsou svaly oplácaní hrdinové... a všeobecně inspirace americkou komiksovou i animovanou produkcí. Příkladem mohou být Flamberge a Clopinard, pod pseudonymem Al Uderzo pak nakreslil pro časopis OK příběhy Aryse Bucka (1946-47, má jít o "neohroženého Gala", možná jeden z předchůdců Asterixe, nepodařilo se mi najít nic bližšího, ani obrázek), jeho syna prince Rollina (1947) a Belloye (1947-8).
V listopadu 1947 nastoupil na vojnu, sloužil v Tyrolském Innsbrucku v Rakousku jako plukovní kreslíř.
V roce 1949 pracuje jako reportér a ilustrátor pro France-Dimanche, pak pro France-Soir.

Pro časopis Bravo ! kreslí v roce 1950 epizodu Kapitán Marvel junior. Začíná pracovat pro belgický Press (International Press - World Press) kde poznává různé komiksové tvůrce - Victora Hubinoa, Eddyho Paape, Mitacqa a Jean-Michela Charliera (s ním ještě spolupracoval mimo jiné na Belloyovi pro časopis La Wallonie) - a kde se v roce 1951 seznámí s René Goscinnym.
Seznámení proběhlo viceméně omylem, podle jména považoval Goscinnyho za Itala, takže se s ním sešel... a po vysvětlení omylu si padli vzájemně do noty...
Z následné spolupráce vzešly postavy a příběhy jako Jehan Soupolet (1952, resp. Jehan Pistolet 1958), Luc Junior, Bill Blanchart (podle Christiana Godarda 1954), Benjamin a Benjamine (1956) a Umpa-pa (1958 časopis Tintin, v ČR 2008 Egmont). V roce 1957 nakreslil Clairette podle scénáře napsaného Charlierem, s ním pak spolupracoval na sérii Tanguy et Laverdure (1959) pro časopis Pilot, který spoluzaložil.
A z rodinného života - 5. září 1953 se Albert Uderzo oženil s Adou Milano (tohle ale opravdu už přechylovat nebudu, Milanová zní úplně jinak než má ;) se kterou se seznámil předchozí rok v červenci. Dcera Sylvie se jim pak narodila 24. července 1956.

Od roku 1959 samozřejmě také pracuje, spolu s Goscinnym, na Asterixovi. V šedesátých letech nic nového nerozjíždí, kreslí zaběhnuté série, od roku 1967 dokonce jen Asterixe. Této tématice se věnuje výhradně dodnes. Je například možné potkat komiksy s dobrodružstvím pejska Idefixe (1973-4).
K čistě komiksové formě se začátkem sedmdesátých let přidává i tvorba animovaná, v roce 1974 zakládá filmové studio Idéfix. Po smrti René Goscinnyho v roce 1977 dochází k útlumu, jím rozepsaný příběh Asterix u Belgů vydává Uderzo až v roce 1979. V tomto roce také zakládá nakladatelství Albert René a všechny další Asterixovy příběhy vydává tam. Kvalitou scénářů bohužel na Goscinnyho scénáře zdaleka nedosahuje, ale fanoušci jsou očividně vděční téměř za cokoliv co nám pan Uderzo pustí, když zrovna neřídí své Ferrari... občas sešit, občas animovaný nebo hraný film. A kdo si chce fakt užít, může se vyblbnout v Asterixově zábavním parku u Paříže. ;)

Dodatek 2016 (poněkud opožděný): v roce 2011 převzali od Uderza tvorbu Asterixe noví autoři, Jean-Yves Ferri (scénář) a Didier Conrad (kresba). Uderzo se ještě angažoval v prvním takovém dílu, Asterix u Piktů (2013) - konkrétně schvaloval děj a nakreslil Obelixe pro obálku. V posledním zatím vydaném dílu (Caesarův papyrus, 2015) pravděpodobně - je to jen můj dohad - už jen schválil děj.

A smutná zpráva přišla 24. března 2020, Albert Uderzo zemřel ve věku 93 let.
Díky mu za vtipné a geniální kresby.