René Goscinny, scénář

Stanislav, Claude,
Anna a René G.

Duchovní otec Asterixe se narodil 14. srpna 1926 kolem šesté hodiny ranní v Paříži.
Rodiče byli emigranti, kteří se seznámili v Paříži... a v roce 1919 se tam také vzali. Otec - Stanislaw »Simkha« (v hebrejštině »radost«) Goscinny - byl chemik z Varšavy, matka - Anna Beresňáková - pocházela z Chordorkova, dnes již patrně zaniklé vesničky na Ukrajině. Matka vzpomínala na pogromy, jezdce na koních kteří jim zapálili dům - její otec byl ve vesnici rabín.
Po roce, 10. 12. 1920 se jim narodil první syn, Claude. V červnu 1928 opět emigrovali, za prací, do Argentiny.

Školák René

Tam trávil René šťastné dětství, o prázdninách jezdil na koni po pampě v Uruguay, na letní prázdniny zajeli i za příbuznými do Paříže... Navštěvoval francouzské lyceum v Buenos Aires („Byl jsem třídní klaun. Protože jsem ale byl také docela dobrý žák, nevyhodili mě“.), ukončil jej v roce 1943 získáním bakalářského titulu, v té době je již rodina poznaménána ztrátou příbuzných kterým se nepodařilo utéct před nacisty.
Definitivní konec mladické bezstarostnosti nastal úmrtím jeho otce na mozkové krvácení - René se musel, v sedmnácti letech, začít sám živit... Vystřídal několik krátkodobých zaměstnání, nakonec pracoval jako asistent ilustrátora v reklamní agentuře, zároveň mu vychází první texty a ilustrace.

Voják René

V říjnu roku 1945, v devatenácti letech, odjíždí na pozvání strýce Borise spolu s matkou Annou do New Yorku. Opět těžce shání práci, v roce 1946 odjel do Francie aby si tam splnil brannou povinnost (a vyhnul se témuž v USA). Sloužil u Aubagne, u 141. praporu horské pěchoty, své zájmy tam však nezapřel a tak kreslil jako dokumentarista pro armádu plakáty a ilustrace. Také ilustroval román »Dívka se zlatýma očima« (La Fille aux yeux d'or, Honoré de Balzac) a v koncem dubna 1947 se vrátil do USA.
Po návratu zažívá, marně sháněje práci, snad nejtěžší období, které jej téměř zlomilo...

V roce 1948 si našel obživu v malém vydavatelství, a seznámil se s lidmi kteří později vydávali časopis MAD - Willy Elder, John Severin, Jack Davis, a hlavně Harvey Kurtzman. V Kunen Publishers pracoval jako umělecký ředitel, napsal i ilustroval několik knih pro děti (The Monkey in the Zoo, Water Pistol Pete and Flying Arrow, Jolly Jingle). V dalších letech se seznámil s Jijém (belgický kreslíř Joseph Gillain), ten ho seznámil („Gillant mi řekl, že by mě chtěl představit Morrisovi, prý celkem střelenému, ale legračnímu, chlápkovi... To bylo ostatně totéž, co o mě řekl Morrisovi“) s Morrisem (Maurice de Bevere, také kreslíř z Belgie), s nímž později spolupracoval na sérii Lucky Luke.

Dick Dicks

V roce 1950 napsal i nakreslil příběhy Dicka Dickse - detektiva z New Yorku.
Jijé a Morris seznámili Reného s lidmi z agentury International Press - World Press, Yvanem Chéronem a ředitelem Georgem Troisfontainem... čímž se pomalu dostáváme k tomu co nás zajímá... v roce 1951 spolu totiž uzavírají smlouvu a Goscinny pro ně začne pracovat v Pařížské pobočce.

V této pobočce totiž pracoval, mimo jiné, kreslíř Albert Uderzo, s nímž se René rychle spřátelil. Goscinny se v té době věnoval již téměř výhradně pouze textům. Od konce roku 1951 vedl v časopise Bonnes Soirées (Dobré Večery) rubriku o společenském chování ilustrovanou Uderzem, používal pseudonym Liliane d´Orsay (Lilian z Orsay).
V dalších letech pracoval na různých projektech... na spuštění vysílání TV Family, v časopise La Libre Junior vydali v roce 1952 první kreslený příběh napsaný společně s Uderzem, Jehan Soupolet, a různé další projekty, spolupracoval např. s časopisem Le Moustique, opět používal různé pseudonymy (René Maldecq, René Macaire).
V roce 1954 vytváří pro La Libre Junior dvojice Goscinny - Uderzo příběhy dalších postaviček - Luc Junior, Bill Blanchart.

V srpnu roku 1955 vyúsťuje přátelství s Morrisem (a možná i zkušenosti z jihoamerických pamp projetých koňmo v dětství) ve spolupráci na sérii Lucky Luke - o kovbojovi, který je rychlejší než jeho stín. Vydával jej až do roku 1967 Dupuis, v ČR jej vydává, tak jako Asterixe, Egmont. (Morris: „Práce s Goscinnym byla vzrušující, byl to extrémně inteligentní hoch, a navíc jsme si perfektně rozuměli: zatímco on psal scénář, já jsem viděl přesne to co on chtěl vyjádřit a on už viděl vzhled (design, zkrátka vizuální dojem - pozn. překladatele ;-)) který jsem k tomu práve začínal dělat“).

Autoři malého Mikuláše

Další slavný projekt, Le Petit Nicolas, u nás známé jako Mikulášovy patálie, vyšel v září téhož roku. Spoluautor, ilustrátor Jean-Jacques Sempé se podepsal vlastním jménem, Goscinny použil pseudonym d'Agostini. Mezitím ovšem dále píše scénáře k různým epizodám v různých časopisech, aby se uživil.

V roce 1956 například spolupracuje s Jijém na epizodě jeho komiksu Jerry Spring. Pro časopis Pistolin recykluje s Uderzem pod názvem Jehan Pistolet výše zmíněný jejich první společný komiks Jehan Soupolet, nově vydávají Benjamin a Benjamine. V tomto roce zakládají René Goscinny, Albert Uderzo, Jean-Michel Charlier a Jean Hébrard reklamní a tiskovou agenturu - Édi-France resp. Édi-Presse.
René také navázal přes šéfredaktora Andrého Ferneze spolupráci s časopisem Tintin, pracuje s ruznými kreslíři na mnoha příbězích: Jo Angenot (Mottie la marmotte), Jo-El Azara (La Sieste de Paco Marmota), Noël Bissot (Coccinelle), Paul Coutant (Le Trappeur attrapé), Rol (Wa-Pi-Ti, Oscar Baudruche) a Albert Weinberg (Le professeur est distrait). Názvy v závorkách si netroufám překládat, _myslím_že u nás se nic z toho neobjevilo.
V podobném duchu pokračuje nadále, v roce 1957 tedy píše s Dinem Attanasiem píše díl ze série Signor Spaghetti, s Albertem Uderzem Poussin et Poussif, jeho další spolupracovníky opět jen naznačím stručně (stejně myslím, že tady to už nikdo nečte :), zase časopis Tintin: Bob De Moor (Monsieur Tric), Raymond Macherot (le Pere La Houle), Maurice Maréchal (Prudence Petitpas), Tibet, tj. Gilbert Gascard (Globul le Martien, Alphonse a epizoda ze série Chick Bill), François Craenhals (la suite d'Alphonse), André Franquin (Modeste et Pompon) a Raymond Macherot (le Pere la Houle).

Asterix a Umpa-Pa

Rok 1958 je už pro nás zajímavější, pominu epizodní spolupráce podobné popsaným, jmenovitě připomenu jen tradičního Lucky Luka, a sérii Strapontin kreslenou Berckem (Arthur Berckmans) a pozastavím se u dalšího projektu s Albertem Uderzem. V časopisu Tintin totiž začali vydávat serii Oumpah-Pah (dodatek: v roce 2008 vydal Egmont sérii pod názvem Umpa-Pa i u nás... jde o 5 dílů ve třech sešitech). Hlavním hrdinou je indián, tedy vlastně původní američan, nebo jak se to teď má správně říkat, a je na něm vidět, že Uderzo kreslí ze všeho nejraději svalnaté hrdiny, myslím, že pod vlivem amerických komiksů typu Superman a podobně. Každopádně, tento námět připravovali už krátce poté co se v roce 1951 seznámili, a na mnoha místech se můžete dočíst, že šlo o přímého předchůdce Asterixe - byť ten je vůči Oumpah-Pahovi přesně negativní, co se stavby těla týče ;)

Pro nás je ovšem zlomový rok 1959... Édi-France/Édi-Presse se chystá vydávat nový časopis, patronem mu bude již dříve zmíněný Harvey Kurtzman z časopisu MAD. Goscinny intenzivně pracuje, 1. června vychází nulté číslo časopisu Pilot plné ukázek příběhů, jen od Goscinnyho to byly: Mikuláš, Gal Asterix, Pistolin (kresba Hughes), Jacquot le mousse (kresba Godard), Belloy (ten byl jako jediný odložen a vycházel až v letech 1962 a 1963, ukázku kreslil Uderzo).

První číslo pak vyšlo 29. října... a mělo obrovský úspěch, zvláště Asterixem se Goscinny trefil čtenářům do noty... Jak se ostatně ukazuje dodnes. Časopis vycházel týdně, do konce roku 1959 tedy vyšlo celkem 10 čísel (bez nultého).
Podrobnější informace o vzniku Asterixe jsem odsunul na stranku Fenomén Asterix - co možná nevíte...

Dalších letech pokračuje v načatém díle, tzn. samostatně vychází další díly Lucky Luke (vydavatel Dupuis) a Mikuláše (vydavatel Denoël), na pokračování v Pilotu (v roce 1960 koupil časopis Pilot vydavatel Georges Dargaud) vychází Asterix (od čísla 42 Zlatý srp), Mikuláš a Jehan Soupolet (kresba Uderzo). Goscinny v dalších letech v Pilotu střídavě dělal, nedělal, dělal i jako šéfredaktor a snad i jako ředitel
Mimo to začal pracovat jako scénarista na sérii Doktor Gaudeamus, kreslíř Coq (Luis Garcia Gallo). Námět dodal a sérii i vydával v časopise Dny Francie samotný Marcel Dassault - jako letecký inženýr proslavený svými letouny již za první světové války, to se ještě jmenoval Marcel Bloch, jeho rodinný podnik vyrábí například stíhačky Mirage. Když se tento Marcel Dassault zeptal na názor Goscinnyho na původního Gaudeáma, dostalo se mu odpovědi „Obraz není špatný, ale ve scénáři to ještě není hotové a dodělané, je to velmi špatné“. Na to Dassault řekl: „To jsem psal já“. A od té doby psal, do roku 1973, scénář René.
V roce 1961 vychází první Asterix jako samostaný sešit, vydal jej Dargaud v nákladu 6 000 výtisků. V časopisu Pilot vychází mimo rozjetých příběhů nově i Dobrodružství Pierra a Paula (spoluautoři Jay a Guyot).
Další novinkou je v roce 1962 série Iznogoud, kreslíř Jean Tabary, pro časopis Record.

Gilberta a René

Během cesty k severnímu moři potkává v roce 1963 slečnu z Nice, o šestnáct let mladší Gilbertu Polaro-Millovou, svou budoucí ženu. Usnadněné to se svým, v té době již slavným, jménem neměl - nic od něj nečetla ani o něm neslyšela :o) („Dal mi Mikulášovy patálie, abych poznala co dělá. Řekla jsem si: ten člověk je génius! Když jsem se vrátila do Nice, informovala jsem své přátele, že jsem potkala génia, který napsal Mikuláše a spoustu dalších věcí. ‚Aha! Dobrá...‘ řekli, ‚a jak se ten tvůj génius jmenuje?‘ ‚René Goscinny‘. Z jejich reakcí jsem pochopila, že jako objevitelka géniů, jsem byla nula.“)
K zaběhnutým pravidelně vycházejícím sériím dodám, že Goscinny spolupracoval i na scénářích filmů o Tintinovi, ale oficiálně se pod nic z toho nepodepsal, podrobnosti jsem nedohledal, myslím že pro mé účely toto jako informace bohatě stačí.
V roce 1965 v časopise Pilot končí Mikulášovy dobrodružství, objevily se jen ve třech číslech. Zato začal vycházet Dingodossiers, kreslený Gotlibem a byla vypuštěna družice Asterix (podrobnosti na stránce Fenomén Asterix - co možná nevíte...)

Stylová svatba Reného,
vpravo Albert Uderzo

Známost z dovolené se vyvinula správným směrem - 26. dubna 1967 spojili na radnici šestnáctého pařížského okrsku svůj život René Goscinny a Gilberta Polaro-Millová. Oslava svatby pak proběhla ve stylu Goscinnyho slavných postaviček.

Gilberta, René a Anna

19. května 1968 porodila Gilberta Renému jeho jedinou dceru Annu. Goscinny chtěl aby se jeho dcera jmenovala Anne-Barricade.

Animovaný film Asterix z Galie, vytvořený studiem Belvision a produkovaný Dargaudem, se dostal na plátna kin bez vědomí Goscinnyho a Uderza. Byli z něj zklamaní, ale film byl divácky úspěšný.
Román Tous les visiteurs a terre vyšel v roce 1969.

V sedmdesátých letech běžel jeho život v nalajnovaných kolejích... v celku pravidelně vycházely pokračování komiksových sérií - Asterix, Iznogoud, Lucky Luke - občas spolupráce na nějakém filmu, včetně spoluzaložení filmového studia Idéfix. Konkrétně zmíním snad jen to, že v roce 1975 umřela - v 85 letech - jeho maminka Anna.
Přeskočím takto podrobnosti a přejdu na rok 1977... Na dovolenou se s rodinou vydal navštívit Izrael, zemi svých předků. Po návratu zašel v Paříži, 5. listopadu 1977, na lékařskou prohlídku na kliniku v ulici de Chazelles, kde mu pod lékařským dozorem při rutinním zátěžovém testu selhalo srdce.