Asterix je vymyšlený, ale Galové opravdu žili. Co o nich víme doopravdy a co si autoři komiksu vymysleli?
Když v komiksu čteš, že „Celá Galie je obsazena Římany“, bylo to doopravdy. Galie byla velká země, kde dnes leží Francie a Belgie a kus Švýcarska a Německa. Žili tam Galové, kteří patřili k větší skupině, kterou nazýváme Keltové. Řekové jim říkali Keltoi a Římané Galli. Je to tedy jeden lid a dvě jména. Galové jsou Keltové, kteří bydleli v Galii.
Keltové ale žili skoro po celé Evropě: od Irska a Británie po dnešní Maďarsko a na jihu až v severní Itálii. Bydleli i u nás. Zbyly po nich zbytky opevněných městeček, kterým se latinsky říká oppida. Jedním z nich byla Závist u Prahy.
Většina Galů byli zemědělci. Chovali krávy, ovce a prasata, pěstovali obilí a dělali sýry. Divočáky lovili, a ano, i Obelix měl pravdu: vepřové maso mělo u Galů velkou úctu.
Keltové skvěle zacházeli se železem. Vyráběli z něj meče, pluhy, nářadí - vynalezli i nůžky. Stavěli vozy s koly a prý vynalezli i dřevěné sudy, v nichž se vozilo pivo a víno. Dělali krásné šperky: zlaté náramky a náhrdelníky zvané torques. Nosili kalhoty, což Římané považovali za podivné, a barevné kostkované látky.
Galie nebyla jedna země. Byly to desítky kmenů s náčelníky, tak jako Majestatix ve tvé vesnici. Náčelníci spolu občas bojovali a občas se spojili.
Důležitou skupinou byli druidové. Byli to učitelé, soudci, lékaři a kněží. Učili se zpaměti i dvacet let, protože své nejdůležitější poznatky nepsali. Proto o nich víme tak málo. Většinu víme od Římanů, kteří o nich psali.
A ještě jedna zvláštnost: Keltové nemluvili jedním jazykem. Kmeny, které bydlely daleko od sebe, mluvily různými keltskými jazyky a někdy si nerozuměly. Když se potkali, potřebovali tlumočníky, a Caesar je ve svých zápiscích opravdu několikrát zmiňuje. Z dnešního hlediska tedy nešlo o jeden národ.
Římané se s Galy znali dlouho. Okolo roku 390 před naším letopočtem dokonce Galové vyplenili Řím. Jen Kapitol ne, ten podle pověsti zachránily husy, které svým kejháním vzbudily stráže.
O víc než tři sta let později se vše změnilo. Julius Caesar vedl v letech 58 až 51 před naším letopočtem válku v Galii. Dobýval jeden kmen za druhým. Nakonec se galští náčelníci spojili pod vedením Vercingetoriga, ale v roce 52 před naším letopočtem ho Caesar porazil v bitvě u města Alesie.
Tehdy Galie padla. A tady začíná příběh Asterixe: děj se odehrává kolem roku 50 před naším letopočtem, tedy hned po válce.
Galové se pomalu stali Římany. Naučili se latinsky a převzali římské cesty, města i zvyky. Galština postupně zmizela a z latiny se časem stala francouzština. Z galštiny v ní zůstalo jen pár slov, třeba chemin (cesta) nebo alouette (skřivan).
Galské stopy najdeš i na mapě: Paříž se jmenuje podle galského kmene Parisiů, Lyon vyrostl na místě galského města Lugdunum a ve jménu Vídně je keltské Vindobona.
A teď zajímavost pro ty, kdo vědí, že Asterix bydlí v Armorice, tedy v dnešní Bretani. Dnes se tam mluví bretonsky, ale bretonština není jazyk Asterixových Galů. Přinesli ji až v době po pádu Říma, v 5. století, potomci Keltů, kteří utíkali z Británie před germánskými nájezdníky. Proto se té zemi říká Bretaň, česky „malá Británie“. Bretonština je příbuzná s velštinou, ne s galštinou.
Keltské jazyky se dodnes dochovaly jen na okraji Evropy: v Irsku, ve Skotsku, ve Walesu a právě v Bretani. Pro starší čtenáře je o tom víc v části Slavné konce, konec slávy.
Chceš vědět víc o helmách, menhirech a zlatých srpech? Pro starší čtenáře jsou podrobnosti v části Trocha zajímavostí či hnidopíchání.
Otázka na závěr: Kdybys žil v Galii, chtěl bys být zemědělec, kovář, druid, nebo bojovník? A proč?