Keltové - protohistorie, historie, archeologie

Historické pravdy a omyly kolem Galů a Asterixe

Pro podrobnější přehled v češtině doporučuji knihu Anny Bauerové Zlatý věk země Bójů [vyd. Československý spisovatel, 1988] resp. v roce 2004 vydala Mladá Fronta Anně Bauerové knihu Zlatý věk Keltů v Čechách, ale tu jsem nečetl a nevím jak moc je upravená. Zdroje jsou v knize uvedené, nicméně z dnešního hlediska je nedokonalostí, že kniha ani nemůže reflektovat genetické výzkumy posledního desetiletí. Budu ji citovat, ale neberu to jako dogma, u "zlatých srpů" ji budu rozporovat.
Nemá smysl abych sem přepisoval celou knihu, zkusím to zestručnit. Přestože žil Asterix v Armorice a my jsme potomci Bójů, mohu si dovolit zevšeobecňovat, protože archeologické nálezy jsou obdobné pro většinu "zaalpské" Evropy, od západního Slovenska po Irsko.

Kdy a kde se Keltové vzali?

Keltové jsou Kelti od 5. století před naším letopočtem. Nepsal o nich nikdo jiný, nežli Řek, nazvaný později Římany "otec dějepisu", Herodotos z Halikarnasu.[1] V jejich zemi, Kelkité, Keltsku, prý pramení Dunaj - psal tedy o naší oblasti. To neznamená, že v západní Evropě a na Britských ostrovech nebyli, jen o nich antický svět ještě nevěděl.[1]. To by byla odpověď z hlediska historiků. Před záznamy, tedy historií, byl pravěk a nastupují archeologové (od 19. století) schopní kosti najít, radiologičtí fyzici datovat a antropologové zařadit - a od 21. století genetici, schopní z DNA určit příbuzenské linie a jiné důležité zajímavosti.

Etnogeneze Keltů probíhala v celé Evropě. Možná vás to překvapí, ale už před více než 4000 lety tu víceméně byla kulturní, lidmi obhospodařovaná, krajina. Řeč je sice o počátku doby bronzové, ale pracovalo se na tom od neolitu. Mohylové kultury v té době kolonizovaly i pahorkatiny, podhorské a méně úrodné oblasti. Byla tu i poměrně velká hradiska - ta musela mít velkou spotřebu a případný prales okolo rychle zlikvidovala, to známe dobře i z historie i ze současnosti (a znovuv zniknout může prales ještě rychleji, i to se dálo). Populace byla tvořena potomky lovců mamutů a postupným příchodem dalších lidí (a zemědělství) z východu. Po nástupu doby bronzové došlo v první polovině druhého tisíciletí před naším letopočtem k "genové populační dávce, která Evropu definitivně zformovala"[2].
Archelogie také v té době zaznamenává "záhadný" zánik hradisek a opevněných osad (neopevněné vesnice zůstaly zachovány[3] - toto si dobře zapamatujte pro všechny další změny, včetně tzv. stěhování národů)... a to asi na celém Euroasijském kontinentu, od nás přes "protohistorickou" Tróju a Jericho až po protoindické Mohendžodaro[4] (a to bylo město s kanalizací a pravoúhlým systémem ulic, žádní sběrači kořínků v pralese). Důvod? Nejistý, vyberte si, někoho chytil rapl (vizte Alexandr Veliký a další), změna klimatu, lokální přelidnění, nebo vše toto dohromady? Nevíme, je to prehistorie.

Genetika nám tedy potvrdila[2], že došlo k přísunu nového obyvatelstva a asimilaci (stále byla řeč o cca 16. století př. n. l.), ale nikoliv odsunu původního. Od té doby se míchaly občasné kulturní změny, které si můžete pamatovat z dějěpisu - kultury popelnicových polí, knovízská, lužická, halštatské kultury, to už se přišlo na železo, laténské... to všechno můžem považovat spíše za módní změny, zachytitelné archeologicky, doprovázené postupným zlepšováním nástrojů a postupů všeobecně. Vždy tu byla nějaká návaznost a podobnost. Klid ale asi nikdy úplně nebyl, hradiska se občas opevňovala narychlo a vzápětí byla vypálená, postavená znovu, nebo taky ne... Pravděpodobně se vyvíjely i náboženské představy (změny pohřebních ritů, svatyň, ikonoborectví).
Kelti se tedy vyvíjeli v (zaalpské) Evropě postupně, pouze v pátém století byli poprvé zaznamenáni písemně a dostali pro nás jméno, "anticky" Galové, po jejich (či po našem?) Kelti.

Čím a jak se zapsali do historie?

Mečem. Keltské vojsko překročilo Alpy, porazilo Římany, vydrancovalo Řím. To voni si začali! ;) A navíc tím v Římě spustili proces na jehož konci bylo mocné impérium, jak si ho pamatujem. Jo a taky založili stát v Asii.
Znovu, pomalu a pravdu: po překročení Alp porazili Tusky, obsadili násilně podalpskou oblast, začali napadat Etrurii, Římané jí na pomoc nešli. Pak došlo k jednání, při němž Quintius Fabius zabil jednoho z galských vyslanců. Galové si oficiálně stěžovali, žádali o vydání vyslanců. Fabius byl i s bratry povýšen na vojenského tribuna s konzulskou hodností[5]. Pak teprve se Galové (ti přece "jen" obsadili Etrurii a chtěli pravděpodobně jen zabrat Apeninský poloostrov - to je ironie) sebrali a vytáhli na Řím, 18. července 390 př. n. l. v bitvě u říčky Allie totálně porazili Římany, pak vydrancovali Řím - s výjimkou Kapitolu. Pak utekli před morem zpátky do severní Itálie, galský velitel Brennus požadoval výkupné, nakonec se musel spokojit s tisícem zlatých liber. Část Keltů však vyrazila na jih přes Kampánii až do Apulie. [6]
Římané pak skutečně reformovali armádu, branný systém, vybudovali hradby... Naopak obsazená Etrurie si s Kelty pohoršila, snížily se výnosy půdy, nechaly zpustnout zavlažování i studny.[6].
Řím se pak začal rozmáhat, porazil Latiny, punské války, pak se šířil i přes Etrurii. Když ohrožoval usazené keltské oblasti, přitáhla přes Alpy a Apeniny další keltská armáda. To bylo v roce 225 př. n. l. a tentokrát bitvu, na úpatí hory Telamonaccio u městečka Tlamu (Telamon), Kelti prohráli. Prý 40 tisíc mrtvých, král Konkolitanus padl, druhý keltský král, Aneorestus, spáchal sebevraždu. Tím bylo rozhodnuto o nadvládě nad dnešní Itálií, poslední větší bitva byl římský úspěšný útok na Bononii (Bolognu) v roce 192 př. n. l.[7]

Mezitím jsou na východě zaznamenané odražené výpady od Dunaje, setkání Keltů v roce 335 př. n. l. s Alexandrem Velikým (vizte dále heslo "Aby nám nebe nespadlo na hlavu!"). A pak se ze západní Evropy vydali keltští válečníci, přes střední Evropu (šli přes střední a severní Čechy, Kelty žijící v jižních nechali být, pak z Moravy) podél Dunaje, obsadili Sedmihradsko. Kolem roku 310 př. n. l. drancovali Ilirii (nejjednodušší současný název - Jugoslávie - už take není aktuální), pak porazili Makedonského krále Ptolemaia Keraunose, obešli Athénské vojsko u Thermopyl a roku 279 př. n. l. vyplenili Delfy. Kelty vedl jiný Brennus stejného jména (pokud nešlo o titul) a vybral snad nejbohatší možnou kořist tehdejšího světa. Pak byli zastaveni směrem na jih Fóky a Aitoly.[8]
Část se jistě vrátila (něco málo z delfské věštírny bylo nalezeno v Tolose, Toulouse ve Francii) a část se usadila v Thesálii a pak v Thrákii.

O dva roky později, 277 př. n. l. pak pozval Nikomedes, král Bithynie, keltské žoldnéře přes Bospor do Malé Asie. Tam pak desetiletí bojovali, pod označením Galaté (ale stále jde o ekvivalent názvů Kelti i Galové), podle toho kdo je najal, kdo útočil nebo se bránil. Když je přemohl seleukovský král Antiochos I., přinutil je se usadit ve střední Asii na území od té doby zvaném Galacie. Dělali potíže dokud je neporazil pergamonský král Eumenés I., pak prý žili v míru pod Pergamonem, pak Římem[9] a nakonec i Byzancí (ještě ve 4. století n. l. napsal svatý Jeroným, že Galatové z Ankyry mluví stejnou řečí jako Treverové z Trevíru (keltsky)).

Proč výboje? A co se mezitím dělo doma?

Zpátky od zaznamenané historie ke zprávám z druhé ruky a archeologii. V Keltsku tedy vznikla a postupně se vyvíjela prekeltská a pak keltská kultura - občas se přelila nějaká móda, např. technika vytáčení a zdobení keramiky, nebo technologie, například železo a s tím spjaté technologie, nebo snad i náboženství (rozbití svatyň a postavení jiných). Nějakou dobu byla móda honosných pohřbů (připomínám velké mohyly, pohřby s vozy či koňskými postroji) pak to byly spíše vojenské pohřby.
Někdy v době přechodu halštatské kultury do laténské došlo ke zničení spousty hradišť, ikonoborectví a zřejmě se přešlo od bohatých "šlechticů" k vojenskému způsobu života. On ten technologický pokrok zřejmě vedl k přelidnění a následně k nějaké revoluci, netušíme jaké. Připomínám, zničení hradišť neznamená automaticky vyvraždění celé země, jen se změnilo vedení - nikoliv poprvé a už vůbec ne naposledy. Podle zlepšujících se nástrojů (Římané například obdivovali keltský žací vůz na obilí... já vám dám, že Kelti žili v souladu s přírodou! ;)) si lidé žili lépe a lépe, vznikly válečné skupiny které vyrážely jak po keltském světě, tak do okolního světa.
Expanze Keltů to nebyla jen jižní a jihovýchodní Evropa až Malá Asie (a to jsem vlasně nezmínil, že jako žoldáci byli i v Egyptě, dávno před Asterix a Kleopatra), dříve i západní Francie, Pyrenejský poloostrov a britské ostrovy. Oni vtrhli i k nám, jen jižní Čechy nechali být - je možné, že šlo o nějakou uctívanou oblast (ale i ti se tehdy mohutně opevňovali), jen se domýšlíme. Ale už třeba známá a tehdy bezpochyby významná Závist padla (pooprvé). A pak, doslova na druhé straně - protože na severu, se také ale začaly tlačit germánské kmeny, to také mohlo způsobit nějaké pnutí.
No ale jen se domýšlíme z archeologických nálezů... co přesně se kde dělo, jména, data narození, kdo co řekl - to vše šlo mimo záznamy - tam, k Řekům a Římanům, občas prosáklo něco z druhé ruky.
Pro detailnější záznamy musíme popojít k Julku Caesarovi a jeho Zápiskům. Tam, jak známo, také mluví o válčících kmenech v Galii ale přiřazuje jim jména a dodává objektivní informace (nebo se tak tváří) o Galech.

Poznámka na okraj, neidealizujte si ani driudy, romantici sice můžou snít o šamanech žijících v lese na houbičkách... ale historický záznam zná jednoho jediného druida jménem - Diviciacos z kmene Aeduů - a ten pobýval v Římě a přemlouval Caesara (byli přátelé, pokud vím) a senát k tažení do Galie. Z Asterixe víme, že uspěl. Šlo mu o zavedení pořádku v Galii. Klasický politik, výborný diplomat, druid, pokecal si dobře i s Ciceronem.

To jsem ale přeskočil nějaké století, takže trochu zpět. Galové jako vládci byli po roce 225 př. n. l. zatlačení za Alpy, Předalpská Galie, Gallia Cisalpina - nynější severní Itálie - byla romanizovaná ve 2. století před n. l. V roce 125 pak Massilie (Marseille), tedy tehdy řecké město na jihu Gallie/Francie, požádalo Římany o ochranu před galskými sousedy. Senátem byl pověřen konzul Marcus Fulvius Flaccus, ten zasáhl razantně a dobyl prakticky celý jih (123 př. n. l.). Vzápětí vznikla na tomto uzemí římská provincie Gallia Transalpina, Zaalpská Galie, později Gallia Narbonensis. Ta byla již o 50 let později téměř plně romanizována, familiárně se jí říkalo Provincia Nostra ("Naše provincie") nebo jednoduše Provincia - z toho dnešní Provence. Další pohromou pro zbytek Galie pak bylo stanovení Caesara na pět let Zaalpským prokonzulem (58 př. n. l.) a jeho vojenské umění.

Slavné konce, konec slávy

Blížíme se k přelomu letopočtu a tím i ke konci keltské kultury, tedy i Keltů, jako sjednocujícího prvku značné části Evropy. Jenže, od úplného severu už nějakou dobu útočily germánské kmeny (což ostatně byla i jedna ze záminek pro následující). Caesar si vyšlápl přes Galii a podíval se i za kanál. No, a tam kde Římané zůstali, romanizovali. Ve střední Evropě, pro zajímavost přesněji v Čechách, krátce poté už hradiska Bójů definitivně padla pod dalším náporem Germánů, snad Markomanů. Na Moravě, pro změnu, vystřídali keltský kmen Volkovů-Tektoságovů germánští Kvádové, měli to i s kusem Slovenska. Takže další změna vedení, tentokrát asi i se změnou jazyka - buď vulgární latina nebo germánština - a změnou kultury. Od té chvíle nejsou už místní obyvatelé "Keltové" - z hlediska historiků.

Na několika místech se však Kelti udrželi déle. Galaté v Malé Asii snad až do nástupu islámu, nicméně jako nevelké jakykové ostrovy se keltské jazyky vyvíjely na severozápadě Evropy dodnes:

Tam ty jazyky mají v dnešní době různou úspěšnost - irština je dokonce oficiální jazyk EU, velština a skotská gaelština jsou oficiálně "národní menšinové jazyky" ale velština víc žije, bretonštinou mluví asi půl milionu lidí, ale oficiální jazyk to není... no a manština s kornštinou jsou na tom jak latina, učit se učí... ale lidi moc nemluví.[10]

Nějaké jiné návaznosti u nás? Do současnosti něco málo ano, jména řek, některé zvyky - pálení ohňů 30. dubna, zapalování svíček na dušičky, vánoční jmelí... Uctívaní kamenů, doložené u nás od protokeltů, vydrželo do středověku[23] (Kosmas si na své součastníky stěžoval a tak dosud mnozí vesničané jsou jako pohané: jeden ctí prameny aneb ohně, jiný se klaní hájům, stromům nebo kamenům, jiný oběti vzdává vrchům nebo pahorkům[24] - on ty zvyky dává za vinu Krokově dceři Tetce, ale to vše se tu táhlo už z doby před Kelty).
Do novověku se udržely některé technologie, kovárny a jejich vybavení, osvědčené nástroje. Bohuslav Balbín - zcela ojediněle - v Miscellanea historica regni Bohemiae správně identifikoval výše zmiňovanou Závist že podle vypravování předků je to dílo starých Bójů a že bylo královským sídlem mnoho století před Prahou[25]. O 140 let před ním byl Hájek z Libočan úplně mimo[26] (Krokova dcera Káša (Kazi), Markvart (Marobud) ... zase vařil z vody) a také 19. století chtělo všude vidět Slovany či Germány, podle národnosti romantiků a vědců(!).

Posledně jmenovaní používali pojem "keltomaniak" pro ty ojedinělé archeology, co interpretovali vykopávky správně - a to prosím až do 40. let 20. století, ještě po tom co byla zřejmá výrazná podobnost s (jednoznačně keltskými) vykopávkami v La Tène či Hallstattu. Prostě hledali slovany/germány, tak je nacházeli. Naopak západní romantici nesprávně přiřadili Keltům menhiry, dolmeny a ty křídlaté helmy.
Moderní romantici... moderní keltománie začala u nás v 90. letech 20. století... netuším zda ještě funguje, vyhýbám se jí.To bylo romantické nerealistické namlouvání si že vědí něco o obřadech, horoskopech, životních postojích druidů... Optimistická důvěra v prameny z druhé až páté ruky, včetně úplných pohádek, míchána s ezoterickým blábolením, důkazy nulové, archeologie mnohdy dezinterpretovaná, nemístná důvěra v genetiku (u nás nemá smysl se bavit o přímých potomcích - ředí se to tu a míchá už dvě tisíciletí - ty články je potřeba číst pořádně.. mame v krvi i stopy neandrtálců, a co z toho?). Znalost keltských bohů? Z nedokonalé interpretace antických autorů - nebyli objektivní, posuzovali podle sebe a svých náboženských představ. Irští mniši jako objektivní zdroj? Křesťani mluvící o jiném systému naboženství? V 5. století? Objektivní a pravdiví? Hehe. Navíc, víme přece, že už dřív se keltské obřady a tedy možná i náboženství změnilo, co teprv po náporu Římanů, křesťanů, pokud ne - znovu - vnitřním pnutím? Mlelo se to tam přece už před Caesarem... Jak v tom chcete hledat jak to fungovalo u nás (tedy jinde a jindy)? Jedině romanticky, bych řekl.

Trocha zajímavostí či hnidopíchání

Druidské zlaté srpy
- naráží nám tu dvě vědy: historikové mluví[11] o očitých svědectvích (Plinius starší), bez pochyb. Nicméně archeologové zatím nenašli ani zlomek zlatého srpu. Našli bronzové a domnívají se, že očití svědci viděli naleštěný bronz a spletli se. Měkké zlato je ostatně očividně velmi nevhodný kov na pracovní nástroj.

Komíny v Asterixově vesnici
- Galové neznali komíny. Měli díru ve streše a dýchat se dalo do výše metr a půl od podlahy, pod vrstvou kouře[12]. Uderzovy kresby jsou v tomto punktu mylné. Nicméně byli schopni postavit i velké trojlodní baráky - ty mohly mít patro. Mohly, je to ale spekulace, protože reálně máme k disposici jen zbytky základů - hlavně v podobě "pár" děr po kůlech. Nevíme tedy ani zda měli okna... a předpokládá se nějaká díra na větrání kouře, o přesné vizáži střechy ani nemluvě. Teď už to možná zní jak popis doupěte, ale stěny měly mívaly omítku... a našly se i klíče na odsouvání závor, dveře jsou tedy jisté.[20]

Jídlo
- z Asterixe to může vypadat, že Galové baštili jen pečené divočáky. Tak pro zajímavost, kuchyňské zasoby nalezené na Závisti[13]: maso (nalezeny hovězí kosti), mouka různého druhu (pšenice, ječmen, oves), hrách, vikev, lískové oříšky, trnky (nalezeny pecky). Dovážené koření, s výjimkou soli, asi nebylo často dispozici, takže základem byla cibule a česnek. Z Eberdingenského Hochdorfu víme[14] i o semenech mrkve, divokém celeru, čočky, petržele, prosa. Lehce naklíčený ječmen svědčí o sladování (pivo) tamtéž. Ve slavném La Tène mimo toho identifikovali[15] ve zbytcích jídla i semínka malin, ostružin, lesních jahod a jeřabin.. jak nečekané, že? ; )
A počítejte že chovali: krávy, koně, ovce, kozy, vepře - ale i husy. Kočky byly domestikované, ale ty berte jako součást obydlí, nikoliv jako jídlo ; )
Ale nečekejte pánve, našel jsem jen zmínky o kotlících, hrncích, amforovitých nádobách, hrnečky i misky. Tedy vaření, rožnění anebo například nakládání - ryby u nás nakládali nálevu z octu s kmínem[16]. Na mořském pobřeží bych čekal ulovené mořské ryby, u nás třeba lososa.

Aby nám nebe nespadlo na hlavu!,
které +- zazní v několika dílech, je historicky doložená, téměř doslovná, odpověď Galů Alexandru Makedonskému. Zaznamenal ji Flavius Arrianos z Bithye v Anabasis Alexandrú. Tuhle odpověď Alexandr nečekal. Galové mu odevzdali tribut, poplatek za nezaútočení a s vpády na jihovýchod začali až po Alexandrově smrti [17]. Rozumu a drzosti měli občas dost ;o)

Pád kotlíku plného zlata do moře, což jsme viděli v dílu Asterix a kotlík, není - z hlediska informací o Keltech - úplný nesmysl. V tomto scénáři byl důvod i výsledek pádu jiný než býval ve skutečnosti.
Kelti, ale už i protokelti, nám zanechali zlaté či bronzové depoty na podobně nesmyslných místech - dna jezer, studánek, řek i bažin. Z toho je zřejmé, že nešlo o "poklady" uložené k pozdějšímu vyzvednutí, ale spíše šlo oběti bohům.[19] Základem opravdu býval luxusní bronzový kotel (nebo stříbrný - u Gundestrupu) a v něm někdy spousta zlatých či bronzových mincí, statérů (duhovek) atp. A že občas nešetřili - extrémní depot v Podmokelském potoce obsahoval asi 40 kg zlata. Ale jinde (např. v Manchingu) byl depoty zahrabaný v zemi, v tomto případě hned u svatyně - a můžem jen hádat z kterého důvodu.

Trofejní hlavy - a nikoliv helmy,
jak je sbírá Obelix. Galové válečníci, obávaní po celé Evropě, skutečně uchovávali hlavy poražených nepřátel, balzamovali je, vystavovali před domem.[18]

Menhiry, osekávané a distribuované Obelixem?
Nikolivěk, menhiry i dolmeny byly vztyčovány od neolitu do začátku 2. tisíciletí[27] před Asterixem. Obelixe od konce megalitu tedy dělí minimálně stejný časový úsek jako nás od Obelixe. Keltské menhiry jsou dalším z omylů romantiků 19. a 20. století. Jistě, psal jsem o uctívání kamenů, to se asi skutečně táhlo od neolitu přes Kelty až do středověku, spolu s výše uvedeným "Kosmovým" uctíváním hájů, studánek či stromů - ale to se jen převzalo to místní uctívání (šlo obecně o "zajímavé" kameny, tedy včetně menhirů).[23] "Menhiry" se vztyčují zase teprve v posledních desetiletích, keltomanie.

Asterixova helma s křídly
...je asi nesmysl[22]. To se snad říká i o rohatých vikingských, ale mluvíme teď o reálně nošených, bojových, helmách. Že mohly být takto přezdobené helmy nošeny slavnostně, nebo spíše obřadně, to nerozporuji.. Ale u Keltů jsem konkrétně našel dvě "zvláštní" přilby, jednu s rohy, 1. stoleti n.l. v Britanii[21] a jednu s křídly, přesněji s ptákem[22], v Rumunském Ciumești. Obě očividně luxusní, pěkné, na boj nepraktické. Podle bájí měl okřídlenou helmu Hermes/Merkur, takže v Řecku/Římě se dostala do umění.
V případě okřídlených Keltů i rohatých Germánů či Vikingů jde, podle mne, o nějaký doznívající omyl romantiků táhnoucí se z 19. století... Možná byli zakoukaní do heraldiky(?) Tehdy se hodně postupovalo stylem "vědci ještě nebádali/neví/není to líbivé, tak si vymyslím něco pěkného". Na to si dejte pozor i dnes, ověřujte zdroje, nepřikládejte váhu názorům, neověřujte u falešných autorit, věřte erudovaným odborníkům a smiřte se s "zatím nevím a nevymýšlim si pohádky".
Vše na této stránce je můj názor. ;-)

Historické osobnosti, druidi a galští bohové v Asterixovi


Tato stránka vznikla 28. 8. 2020.
Vyvěšena 29. 8. 2020
Aktualizace, menhiry, 29. 10. 2020
Aktualizace, odstavec +- Zaalpské Galie, 4. 11. 2020
Autor: Otvírák
E-mail: asterix@otvirak.cz

pozn. Otvírák: je možné že se na stránce vyskytují pravopisné či věcné chyby.
Já tak snáze poznám svůj text okopírovaný lenochy z cizích serverů.
A teď hledej, šmudlo zlodějská ;o)


Asterix CZ
Komiks Asterix - CZ