Didier Conrad - kreslíř Asterixe od roku 2013

Narodil se švýcarským rodičům (otec z Vevey, matka z Neuchâtel) 6. května 1959 v Marseille - tedy v jižní Francii, jako Jean-Yves Ferri. A jsou stejný ročník - navíc stejný ročník jako sám Asterix.

Debutoval už ve 14 letech, v roce 1973, v rubrice Carte Blanche v renomovaném časopise Spirou.
V tomto časopise mu v letech 1978 a 79 vycházela série Jason, scénarista Jean-Claude Smit le Bénédicte (alias Mythic).

Les Innommables 5.
Au lotus pourpre (1995)

V roce 1979 s ním začal spolupracovat Yann, autor také narozený v Marseilli (právě jeho matka si všimla, že oba přispěvovatelé do Spirou jsou ze stejného města... a zorganizovala jim setkání).
Pro Spirou vytvořili přes 400 krátkých stripů a v roce 1980 i komiks Les Innommables - původně na pokračování ve Spirou, pak byl zastaven (zřejmě pro poněkud morbidní humor, opepřený trochou erotiky) a později vydával celé alba Dupuis, pak Glénat a nakonec Dargaud - celkem 11 alb.

V roce 1983, po odchodu ze Spirou, vytvořili pro časopis Circus sérii Bob Marone - parodii na příběhy Bob Morane, později to opět vydala různá nakladatelství jako dvě alba.

Teď to začne být složitější, nastupují pseudonymy, aliasy a zavádějící informace.
Například pod výše uvedenou sérií Bob Marone je uvedeno i jméno Lucie, což wikipedie propojí pod heslo Wilbur, což je zřejmě další pseudonym Sophie Commenge, se kterou se Conrad seznámil v roce 1982, je to jeho manželka, mají spolu dvě děti, dceru v roce 1987 a v roce 1991 syna.
V letech 1985-1990 se víceméně odmlčel, věnoval se rodině.

4. RAJ - Les étrangleurs

Wilbur je, jako spoluscénaristka, podepsána i pod příběhy Le Piège malais, vyšlo roku 1990 (původně v roce 1985 jako L'Avatar resp. Tatum), opět lehké náznaky erotiky.

Dětské příběhy z Karibiku o chlapci mluvícím se zvířaty, Donito, vycházející v letech 1991-1996 signoval Conrad sám, ale jak později přiznal, náměty mu psala Wilbur, leč zůstala v pozadí aby se, jako čerstvá matka, nezatěžovala jednáním s vydavateli. Donito vycházel napřed na pokračování ve Spirou a později vydal samostatné alba Dupuis.

V roce 1996 se Conradovi přestěhovali do Kalifornie, kde spolupracoval na filmu The Road to El Dorado (Eldorádo). Americké prostředí jej patrně i ovlivnilo pro další tvorbu, "kovbojky".

Dalším aliasem je Pearce - což je pseudonym Didiera Conrada a Yanna, pod kterým, spolu se scénaristou Jeanem Léturgiem, kreslili dětské spin-offy Luckyho Luka: Lucky Kid (1995-1997) a Cotton Kid (1999-2003). Spolupracovali ostatně i na samotném Lucky Lukovi, od roku 2007.

Další ne-úplně jasnou spoluprací (zpočátku scénář Yann, později - nebo možná i zároveň - Wilbur) byl komiks Tigresse Blanche (Bílá Tygřice) o mladé čínské (asi tedy komunistické?) agentce Alix Yin Fu v Hongkongu; vydával Dargaud v letech 2005 až 2010.

V roce 2007 rozjeli se ženou další sérii, RAJ, zasazenou do počátků anglické koloniální nadvlády nad Indií. Vydával Dargaud v letech 2007-2012.

Kreslíř Asterixe

V roce 2013 si jej Albert Uderzo vybral jako kreslíře, po boku scénáristy Jean-Yvese Ferriho. Francouzští komentátoři popisují jeho kresbu jako gestickou a energickou, přitom hustou, ale stále dobře čitelnou.
Nakreslil takto pět alb se scénářem Ferriho (2013-2021) a od alba L'Iris blanc (2023) pokračuje se scénáristou Fabcarem, včetně alba Astérix en Lusitanie (2025).

Zdrojem této stránky je hlavně životopis autorů na oficiálním webu, doplněný o anglickou, francouzskou a fanouškovskou Wikipedii (Wiki Astérix) a pár rozhovorů. Snažil jsem se vše ověřit a dohledávat zdroje, ale u pseudonymů a přesných dat kolem nich jsem občas narazil na protiřečící se údaje.