Asterix v Lusitánii (41. Asterix)

Obsah:

Když se Astérix s Obelixem vydají na cestu, můžete si být jistí, že nuda rozhodně nehrozí! Tentokrát zamíří až do Lusitanie, kde mají pomoci člověku, který se dostal do pořádných potíží. Místo jednoduchého úkolu je čeká záhada, podezřelí lidé a samozřejmě také spousta Římanů. Obelix se těší hlavně na pořádné jídlo a rvačky, zatímco Astérix se snaží přijít na to, kdo má za celou záležitostí prsty. Na své cestě poznají nové přátele a zažijí spoustu legračních nedorozumění. Brzy zjistí, že není vůbec snadné poznat, komu mohou věřit. Co se skrývá za celou záhadou?

Hodnocení ve světě

Příběh Astérix v Lusitánii byl přijat převážně pozitivně, i když názory fanoušků nejsou úplně jednotné. Na Goodreads se album pohybuje kolem 3,9/5 a na francouzském Fnacu má výrazně vyšší průměr 4,5/5, což ukazuje na obecně příznivé přijetí. Čtenáři nejčastěji oceňují množství slovních hříček, narážek na současnost a portugalské reálie, stejně jako kresbu Didiera Conrada a jeho schopnost navázat na vizuální styl série. Některým fanouškům se líbí také historické odkazy a skutečnost, že album přináší prostředí Lusitanie, které v předchozích dílech dostalo méně prostoru. Kritičtější hlasy naopak považují samotný příběh za poněkud jednoduchý nebo méně výrazný a upozorňují, že množství narážek někdy převyšuje sílu samotného scénáře. Celkově tedy album působí jako solidní pokračování série, které pravděpodobně nejvíce potěší čtenáře, kteří si užívají především typický asterixovský humor, slovní hříčky a drobné skryté vtípky.

Poznámky k detailům:

Kukuruznik na první straně sice nemohl říct o čem se bude dámám zdát, ale nějaké pojmy z něj vypadly. Podíváme se na ně:

Purpur z Týru - to byla extrémně drahá barva, prý 3x dražší, než zlato. Vyráběla se z mořských mlžů a to je asi tak všechno, co s jistotou víme. Pro podrobnosti vizte článek na seznamzpravy. Týros bylo fénické město na území dnešního Libanonu.
Luojang starobylé město na území dnešní Číny. Hedvábí tehdy také bylo drahé - podle tohoto zdroje prý mělo ještě o tři století později hedvábí cenu zlata o stejné hmotnosti.
Myrha se hodí, když chcete balzamovat nebo vykuřovat, to je jasné. Wikipedie se zmiňuje i o ceně, hodnota byla často větší než její váha ve zlatě. Théby budou v tomto případě egyptský Veset.

Noustrés na straně 9 popisuje sto let starou historii Viriata. Můžete si počíst na wikipedii.

Pastel de nata, zmíněné na straně 15, podle wikipedie pečou v Lisabonu (Ollisipu) až od 19. století. Ale můžete to zkusit taky, i na českém internetu lze najít recepty [Google].

Návštěva kamenolomu, strana 17. Obelix... se tenhle díl chová jako fakt extrémní trouba. Už byl v jiných kamanolomech a takhle se nechoval. Nemůžu tu od plic napsat co si o tom myslím. Tyhle věci sráží mé hodnocení dolů :(

To jsem odbočil, je tam zmíněná dlažba v Ollisipu, Lisabonu. Calçada Portuguesa je prý taky novověké, podle reportáže na Radiožurnálu vzniklo první v roce 1842. Další fotky vizte anglickou wikipedii (ta uvádí 1840-6).

Ossonoba (Faro), město na jihu Portugalska, je od Ollisipa, Lisabonu, plusmínus nějakých 344 km.