Historické osobnosti, druidi a galští bohové v Asterixovi

Vercingetorix

Vercingetorix - vůdce povstání Galů proti Césarovi 52 př. n. l.; byl poražen, 46 př. n. l. veden v triumfálním průvodu a pak usmrcen.^[01]

Pro další info vizte článek na wikipedii nebo Ottovu encyklopedii (web.archive.org).

Tato osobnost v Asterixových komiksech vystupuje velmi krátce - na začátku prvního a jedenáctého dílu, v obou případech je rekonstruováno jeho složení zbraní k Césarovým následně bolavým nohám :) Děj se ale většinou odehrává dávno po bitvě u Alesie, takže je Vercingétorix občas pouze vzpomínán (když na něj vzpomíná sám Caesar na začátku Sídliště bohů, vypadá opravdu poraženě).

---

Kleopatra VII.

Kleopatra VII. - (69-30 př.n.l.) poslední egyptská královna z rodu Ptolemaiovců. Vynikala diplomatickou obratností které využívala k zajištění své vlády proti bratrům a udržení nezávislosti Egypta v době, kdy Řím již obsadil celé středomoří. Césarova pobytu v Egyptě 48-47 využila k nástupu na trůn. Když dostal východní část římské říše do správy Antonius, získala ho plně pod svůj vliv a Antonius rozdával jejich společným dětem římské provincie. Po bitvě u Aktia dobyl Egypt Octavianus a Kleopatra spáchala sebevraždu.^[01]

Kleopatra VII. (69-30 př. n. l.) nebyla podle soudobých zpodobení, která zcela jistě královně Egypta spíše lichotila než ubližovala, neodolatelnou krasavicí, ale poněkud přitloustlou paničkou nevýrazné tváře. Její osobní kouzlo však muselo být značné, získala-li pro své politické pletichy nejprve Julia Césara a po něm Antonia... // Nerozpouštěla perly ve víně, a tento poněkud nákladný nápoj nepopíjela prostě proto, že perly ve víně rozpustit nelze, dokud se víno zcela nezmění v ocet, rozleptávající uhličitan vápenatý, z něhož jsou perly složeny. A na ocet si královna asi nepotrpěla. // Také sebevražda dobrovolným uštknutím jedovatým hadem je se vší pravděpodobností jen legendou. Hada nikdo nespatřil, součastníci jenom soudili, že ho snad mohl do domácího Kleopatřina vězení dopravit otrok, přinášející košík fíků. Mohl - ale proti této verzi svědčí skutečnost, že spolu s Kleopatrou zemřely rychlou, takřka bleskovou smrtí její dvě služky, Iras a Charmion, což by patrně nezpůsobil při nejméně třetím uštknutí (i rozzuřený had však kouše většinou jen jednou, a pak hledí zmizet) ani jed nejjedovatější kobry. Při vysoké úrovni travičství ve starém Egyptě by si také Kleopatra sotva vybrala tak bolestivý způsob sebevraždy, ke všemu uštknutí do prsu, zpodobené nesčíslnými malíři. Had prostě nebyl v pevně uzavřené místnosti nalezen, a proto spory historiků, zda šlo o zmiji rohatou (Cerastes vipera) nebo egyptskou kobru (Naia haie), mají hodnotu leda akademickou.^[02]

Pro ještě podrobnější info vizte článek na wikipedii nebo Ottovu encyklopedii (web.archive.org).

Královně Egyptské je v Asterixovské mytologii věnován celý díl, Asterix a Kleopatra, podlě něhož byly natočeny animovaný (1968) a výborný hraný film (2002). Pozdejší vystoupení (27., 34. díl) už byly výrazně slabým odvarem.

---

Gaius Julius Caesar

César Gaius Julius - (100-44 př.n.l.) římský politik, vojevůdce a spisovatel. Svými příbuzenskými svazky byl spojen s populáry (Mariem a Cinnou), o které se zprvu opíral. V r. 60 uzavřel triumvirát s Pompeiem a Crassem, což mu umožnilo r. 58 získat velení nad vojskem v Galii. V letech 58-51 dobyl Galii Zaalpskou. Rozchod s Pompeiem vedl 49 k občanské válce. Roku 48 porazil Pompeia v Farsalu, 47 pontského krále Farnaka, 45 Pompeiovy syny v Hispánii. Při reorganizaci říše mimo jiné reformoval kalendář. V roce 44 byl ubodán senátory s okruhu optimánské opozice. Z Césarovy řečnické a spisovatelské činnosti jsou nejvýznamnější zápisky o válce galské. ^[01]

Pro další info vizte článek na wikipedii a/nebo Ottovu encyklopedii (web.archive.org).

Jakožto představitel Říma, tedy hlavního nepřítele Galů, se Caesar vyskytuje ve spoustě dílů Asterixe. Místo konkrétních dílů kde se kdy vyskytl spíše zmíním, že nemálo Asterixových komiksů vzniklo díky pár větám v jeho Válečných pamětech. Ostatně Zápisky o válce Gallské jsou hlavním informačním zdrojem o Galii té doby.

---

Marcus Junius Brutus

Brutus Marcus Junius - (85-42 př. n.l.) římský politik a vojevůdce. Přítel Césarův, avšak jako stoupenec republikánských tradic optimátů se přidal ke spiklencům, kteří Césara v roce 44 zavraždili. Spolu s Cassiem poražen Antoniem a Octaviem r.42 u Filipp; po bitvě spáchal sebevraždu.^[01]

Pro další info vizte článek na wikipedii nebo Ottovu encyklopedii (web.archive.org)..

Tento politik se v Asterixovi poprvé objevil jako nudící se, ke sledování Asterixova gladiátorského vystoupení očividně donucený, Caesarův přísedící. Většinou jeho výskut směřuje k připomínce slavné vraždy Caesara, poprvé tedy k vyslovení bájné věty a/nebo je naznačován jako člověk co si hraje s nožem (15.). No a v synovi už jsou mimo svůj žánr snad všichni.

---

Druidi

Druidové nebyli jen kněžími starých Keltů v Galii a Británii - jejich společenské zařazení bylo daleko složitější. Název druid, odvozený patrně z kmene driod (učený muž), nikoli z Pliniem předpokládaného dris (dub), označoval celou keltskou privilegovanou vrstvu, určenou vykonávat členské funkce v kmenovém svazu, sdělovat boží vůli, vyučovat lid, léčit jej a jeho stáda, pozorováním nebes určovat kalendář, soudit atd. // Druidové se dělili na bardy tzn. pěvce, básníky a dějepisce, ovyddy (lékaře a přírodopisce), a konečně i druidy v užším slova smyslu, tedy kněze a právníky. Druidové měli i své ženské protějšky v druidkách čili drusadách, žijících především na ostrovech a těšících se mimořádné vážnosti. // Je omyl domnívat se, že proslulé megalitické stavby, např. Stonehenge a další kamenná seskupení typu kromlechů, dolmenů či menhirů, mají něco společného s druidy, nebo že dokonce byly na popud druidů zbudovány, ačkoli je o tom dodnes řada romantiků, především v Anglii a Walesu, přesvědčena. Když se objevili první drudiové, byly tyto stavby již dlouhá staletí v rozvalinách. Je přirozené, že i nový keltský kult je začal používat jako své svatyně...^[02]

Pokud je vám toto málo, vizte článek na wikipedii nebo Ottovu encyklopedii. Odkaz ale nefunguje ani na záloze internetu, takže si sem dovolím vložit krátký citát z Ottova slovníku naučného:

Druidi (lat. druides, staroirský druid), jméno kněží keltských v Gallii a Britannii, odvozované dle Plinia od drys (dub), dle Vossa od keltického dru (víra), dle Bartha od dryod (učený muž). D. tvořili zvláštní, privilegovanou třídu obyvatelstva, neplatili žádných daní a byli prosti povinnosti vojenské; doplňovali se stále novými členy, kteří se musili dříve po 20 let cvičiti a pilně učiti starým zpěvům, naukám božským a přírodním a obřadům náboženským, ve verších ústním podáním mezi d-dy zachovávaným. Na předním místě byli d. hlasateli nauky náboženské učíce, že jsou tři původní jednotky: bůh, pravda a svoboda, a tři kruhy života: kruh nekonečnosti, ve kterém božství přebývá, kruh putování, kterým každý člověk za svého života prochází, a kruh štěstí, do kterého člověk teprve po své smrti přichází. Učili tedy nesmrtelnosti duše a bohy své, kterým dávali lidská těla, ctili zpěvy a obětmi, zvláště lidskými. Jako prostředníci mezi bohy a lidmi pátrali po vůli bohů a oznamovali ji lidem z letu ptáků, z vnitřností zvířat obětních, ano i ze chvění svalů obětí lidských, které v dubových lesích na velikých kamenech, nebo na kamenných oltářích, nebo v Britannii v tak zv. druidských chrámech, velikých to kamenech, které podobají se zříceninám velikých budov, usmrcovali. Kromě těchto vědomostí a znalostí obřadů náboženských znali také některé síly přírodní, pozorovali hvězdnaté nebe, léčili lid i stáda a zastávali u mnohých kmenů, jako u Carnuntů, úřad soudcovský. Za doby Caesarovy hlásali d. jednotu národní, probouzeli v kmenech keltských vědomí o společném původě a podněcovali je k tuhému odporu proti Římanům. Dle Strabona dělili se ve 3 třídy: bardy, kteří byli básníky a pěstovali dějiny národní. ovady (ovydd), kteří byli lékaři a pozorovateli zjevů přírodních, a d-dy, theology to a právníky; v čele všech těchto tříd stál vrchní kněz. Vedle d-dů byly také d r u i d k y (d r u s a d y, fanae,-fatuae), které žily na ostrovech, jako před ústím Loiry a na západn. pobřeží Armoriky (ostr. Sena), kam žádný muž nesměl vstoupiti; i ty znaly síly přírodní, měly prý moc nad mořem a nad větry, nad nemocmi i nad osudem a uměly předpovídati budoucnost. Za panství římského počala moc d-dů klesati; zvláště když Augustus a Claudius vydali přísné nálezy proti učení druidskému a proti lidským obětem, musili d. utíkati se do hlubokých lesů, počet jejich stále klesal a jen v Britannii zachovali se až do doby křesťanské. Viz Davies, Mythology and rites of the British Druids (Londýn, 1809); Barth, Über die Druiden der Kelten (Erlangy, 1826); Barghon Fort-Rion, Le druidisme au moyen âge (Paříž, 1874); d′Arbois de Jubainville, Introduction à l’étude de la littérature celtique (t., 1883)
Konec citátu.

No dobře, druidi nejsou osobnosti... Ale mě se ten páně Součkův popis jevil jako poněkud narušující některé zaběhnuté domněnky... a kam jinam jsem ho mohl dát? :) Nejvíc prostoru druidi - jako skupina - dostali v díle Asterix a Gótové, Panoramix patří k hlavním postavám, takže ten se objevuje viceméně všude, nejvíce snad v díle prvním (kde měl více prostoru než Obelix).

---

Gnaeus Magnus Pompeius

Pompeius [-péjus] Gnaeus Magnus, 106 až 48 př.n.l., řím. politik a vojevůdce. Bojoval úspěšně s mariovci a s Mithridatem VI.; 60 uzavřel s Caesarem a Crassem triumvirát; 55 dostal do správy Hispánii. Proti rostoucí Caesarově moci se sblížil s optimáty, od 49 v boji s Caesarem jako představitel senátní strany; 48 po porážce u Farsálu v Řecku uprchl do Egypta, kde byl zavražděn. ^[01]

Podrobnější info hledejte na wikipedii či v Ottově encyklopedii (web.archive.org).

Tento triumvir se objevil v komiksu Asterix a Latraviata (viz hnidopíchání).

---

Galští bohové

V příbězích lze často narazit na kletbu či zvolání k některému z Galských bohů či bohyní... V některých případech, hlavně v dílu Věštec je ale vysvětlení jejich působení poněkud odlišné než to co máme ve skutečnosti zjištěno. Příchod křesťanství, který byl u Keltů obzvláště rychlý, sice původní víru rychle vystrnadil do praktického zapomnění, ale něco šlo zrekonstruovat z mýtu a část informací, ne příliš objektivních (přirovnávali cizí bohy k vlastním, což bylo ošemetné vzhledem k řádově vyššímu počtu keltských bohů), zůstala přímo zachována římany, například Tacitem ale i Caesarem.

Sepsal jsem tedy stručné charakteristiky bohů jejichž jména v Asterixovi padla, další info vizte na wikipedii, aspoň procvičíte angličtinu. Tuzemským keltským romantikům moc nevěřte, našel jsem stránku kde si dovolili se vyjádřit s lehkým despektem o Asterixovi (sic!) :o)

Belenos

Bůh slunce, světla, ale též léčitelství; přirovnáván k Appolónovi.

Toutatis

Doslova prý "otec kmene", kmenový ochránce, též i bůh bojovníků a války. Oběti byly utopeny v kádi, přirovnáván k Merkurovi

Belisama

Bohyně světla, ohně a řemesel. Taktéž prý řek a jezer, přirovnávána k Minervě.

Taranis

Bůh hromů, uctíván byl upalováním obětí zaživa, přirovnáván k Jupiterovi.

Sucellus

Bůh zemědělců, lesů a alkoholu.

Esus

Bůh stromoví, zajišťoval plodnost. Uctíván krvavými obětmi věšenými na stromy, přirovnáván k Martovi.

Epona

Bohyně koňů, mul a oslů, též bohyně hojnosti. Toto je jediná Galské bohyně kterou převzali do svého pantheonu Římané, hlavně jízdní část vojsk, jezdci.

Sequana

Bohyně řeky Seiny.

Borvo

Bůh zurčících studánek, zřídel.

Damona

Uctívaná bohyně dobra, posvátná kráva.

Cernunnos

"Bůh s parohy", ale nelze již dnes přesně rekonstruovat co vlastně dělal, ale romantikům to nebrání spekulovat (lov, příroda). V závěru Věštce je označen jako bůh přírody.

Rosemerta

Bohyně plodnosti a hojnosti.

---